„Klíčový je vždy týmový výkon,“ říká po vítězství v derby hrdina zápasu Jan Brož.

Byl hlavním strůjcem triumfu na ledě Havlíčkova Brodu. JAN BROŽ si v Kotlině připsal 40 úspěšných zásahů, kterými přiváděl domácí střelce často až k zoufalství. Postřehy talentovaného brankáře k poslednímu utkání, i mnoho dalšího si můžete přečíst v tomto rozhovoru.

Honzo, máme za sebou zápas v Havlíčkově Brodě, ve kterém jste zvítězili za tři body. Co podle Tebe dnes rozhodlo o vašem vítězství?

Podle mě rozhodla hlavně týmová práce, kdy jsme nepropadali dozadu, dobře jsme bránili modrou čáru, tudíž nechodili do přečíslení a šance, která si vytvořili jsme dokázali odvrátit až na jednu. V útoku jsme hráli jednoduše do brány a hlavně, že tam ty dva góly padly.

Celý zápas byl velmi těsný, rozhodnout mohla každá střela na obou stranách. Jak těžké je pro gólmana v takových vypjatých utkáních celých 60 minut udržovat koncentraci?  Je to asi něco jiného, než, když vedete po 20 minutách třeba 3:0.

Udržovat koncentraci je potřeba, i když je stav 3:0, protože po první třetině to ještě nic neznamená. Zápas to byl těžký, protože Broďáci mají výborný tým s hráči, kteří umí výborně vystřelit a na každou střelu jsem si musel dávat o to větší pozor.

S Havlíčkovým Brodem jsou to velice vyhrocené zápasy. Jak Ty vnímáš jejich atmosféru?

Já se snažím atmosféru těchto zápasů moc nevnímat, soustředit se hlavně na sebe, abych dobře stál a abych ty puky dokázal chytat. Je ale pravda, že zápasy mají takový zvláštní náboj, jak mezi některými hráči, tak i mezi fanoušky. Dvakrát se radovali fanoušci Brodu, tak jsem rád, že se mohly v tomto derby radovat naši fanoušci, kteří jsou mimochodem úplně skvělí a patří jim velký dík, jak nás podporují.

V zápase sis připsal 40 úspěšných zásahů. Bylo to z Tvého pohledu zatím nejpovedenější utkání v sezoně?

Tak začátek té sezóny možná nebyl úplně optimální. Ne že by se mi nedařilo, ale dostával jsem někdy poměrně laciné góly, které poté rozhodovali zápasy. Teď už jsem si zvykl na tento hokej a myslím si, že se mi i pár zápasů povedlo. Zápas to byl určitě povedený, možná i prozatím nejlepší v sezóně. Jsem za to rád, ale v úterý nás čeká další zápas s těžkým soupeřem, takže už se chci hlavně soustředit na další zápas.

Spousta hokejových brankářů říká, že mají radši právě takové zápasy, ve kterých na ně jde hodně střel, které je udržují v provozní teplotě. Jak to máš Ty?

Určitě je to lepší, než když na mě jde třeba 5 střel za třetinu z čehož jsou 2 gólové, většinou minimálně jedna gólem končí, když v zápase na mě jde víc střel tak si i víc věřím, víc se rozchytám a je pro mě vše lehčí i to že jsem pořád zahřátý, ale i to, že ze mě spadne postupně počáteční nervozita a pak už si ten zápas užívám.

 Byl nějaký zákrok, který bys v dnešním utkání ze svého pohledu označil za klíčový a zásadní v cestě za třemi body?

To si myslím, že asi ne. Klíčový je vždy týmový výkon. Jeden zákrok nic neřeší, sice třeba zachráním gól, ale když ho stejně pak dostanu, tak ten zákrok byl na nic, takže klíčový bod ke třem bodům byl ve výkonu celého týmu.

V dnešní bitvě jste ubránili oslabemí 3 na 5, tam jsi měl asi hodně práce, že? A samozřejmě na konci když soupeř tlačil na vyrovnání...

Jak už jsem řekl, neměl jsem hodně práce jen já, ale všichni hráči co jsme byly na ledě. Je super, že jsme si odvezli domů hodně důležité 3 body.

Porazili jste lídra tabulky na jeho ledě za tři body jako letos vůbec první tým, co Vám to může dát do dalšího průběhu sezony?

Může nás to nakoupnout k dalším vítězstvím, ale také nás to může uškodit. Nesmíme si připouštět, že jsme porazili Brod a že teď porazíme kohokoliv. Každý zápas je jiný, máme se od čeho odrazit, ale teď pojedeme do Klatov a na jejich ledě to bude také těžký boj.

 Nyní k obecnějším otázkám. Pro Tebe je to letos první sezona v roli brankářské jedničky mezi muži. V čem bys popsal z pohledu brankáře největší rozdíly mezi juniorskou extraligou ve které jsi působil ještě loni a 2 ligou?

Největší rozdíl mezi juniorkou a muži je rozhodně tvrdost střely. Extraligu juniorů hrají všechno kluci co po ledě lítaj, ale většině chybí ta tvrdá střela, kterou mezi muži má většina hráčů z našeho týmu má zaručeně nejtvrdší střelu Tomáš Hačecký. Rychlostně je tudíž 2. liga možná pomalejší, ale zase přihrávky jsou rychlejší, hráči jsou vyzrálejší a hraje zde i hodně hráčů, kteří hráli klidně i extraligu, kteří mají hrozně zkušeností u nás jsou to hráči Láďa Rytnauer a Peter Pucher, kteří mohou každému z nás předat hodně zkušeností ze své kariéry.

Mezi tyčemi působíš velmi mrštně až gymnasticky. Je to Tvá největší přednost?

Tak to nevím (smích) Podle mě je má největší přednost v rychlosti. Snažím se chytit každý puk ať už mám jen malou šanci, tak se vždy snažím, tak proto možná trochu té gymnastiky.

Změnil jsi nějak na základě letošních zkušeností s dospělým hokejem svůj styl chytání?

Snažím se pracovat hlavně na vyjíždění. V juniorce mi ještě stačilo být třeba víc zalezlý  v bráně a stíhal jsem si to chytat i případné dorážky, ale ať už je to v Jihlavě tak i v Morávkách hráči umí trefit to místo a proto se snažím zmenšovat místo, kam by mohli střílet. Dále co je zásadní změna a na čem jsem musel zapracovat je hledání puků přes clonící hráče.

Tvůj mateřský klub je Dukla Jihlava, ve které máš možnost spolupracovat s uznávaným trenérem brankářů Petrem Jarošem, jenž zároveň v této roli působí i u české hokejové reprezentace, v čem bys popsal jeho hlavní přednosti?

Tak v Jihlavě jsem teď již pátou sezónu. Můj mateřský klub je HHK Velké Meziříčí, kde jsem začínal s hokejem. Petr Jaroš je velmi dobrý trenér, který se pohybuje právě v moderních trendech chytání. Zajímá se o to co se děje jinde ve světě. Tím, že prošel hodně zemí a hodně klubů získal mnoho zkušeností a dokáže pomoci s hrozně moc věcmi. Před tréninkem chodíme na půlhodinové brankařské tréninky do kterých používáme ať už clonu nebo takovou věc na tečování (smích), ale spíše jsou tyto tréninky už hlavně s hráči, kteří chodí střílet, stojí před bránou, snaží se tečovat ty puky. Petr má dobré cvičení při, kterých vycházíme hlavně z herních situací. Nedokážu říct, v čem přesně mi pomohl. Myslím si že mi v Jihlavě pomohli všichni trenéři brankářů ať už Honza Dršata, který mě provázel celou juniorku, tak Roman Peschout, který mě hodně pomohl ať už na ledě, tak i mimo něj s psychikou. Tento rok působí jako trenér i Lukáš Sáblík, za kterým můžeme každej dojít kdykoliv, protože on má za sebou výbornou kariéru.

Z Jihlavy se rovněž znáš s jedním z největších talentů české gólmanské školy současnosti Jakubem Škarkem, jak bys ho z gólmanského pohledu popsal?

S Kubou se znám a musím říct, že je hodně dobrej golman. Má na brankáře výbornou výšku a dokáže jí znamenitě využívat při chytání. Nedokážu ho jen tak popsat, ale v kabině si společně hodně rozumíme, možná i tím, že jsme oba dva mladí, takže se v kabině hodně zasmějeme, hlavně vtípky na toho druhého. Na druhou stranu si zase dokážeme pomoct, když je zápas tak se dokážeme podpořit a pomoci si navzájem.

V loňském extraligovém ročníku, konkrétně v baráži jsi odchytal celý zápas mezi Pardubicemi a Jihlavou, byl to zároveň Tvůj debut v "A" týmu Dukly jak na tuto zkušenost vzpomínáš?

Vzpomínám na to pořád a rozhodně v dobrém. Začátek toho zápasu jsem byl strašně nervózní, protože to byl debut a ještě k tomu před 10 tisíci lidmi, ale na druhou stranu jsem věděl, že už je postup jistý. Poté co jsem dostal dva góly, tak jsem si řekl, ať se uklidním a užiju si ten zápas. Pak už to byl super zážitek, akorát škoda že se nakonec prohrálo. Nejspíš jsem se trochu naučil zvládat to publikum, ze začátku jsem si hrozně připouštěl kolik lidí na mě kouká, ale tímto zápasem jsem se naučil nad tím nepřemýšlet a soustředit se jen na ten hokej.

Na závěr. Za pár dní nás čeká juniorské mistrovství světa do 20 let, velmi prestižní událost. Zde budou pravděpodobně chytat jihlavští Škarek a Kořenář. Budeš šampionát sledovat? Jak vidíš šance našeho týmu?

Začnu tuto otázku od konce, takže šance vůbec netuším, doufám, že to kluci vychytají a že se udělá co největší úspěch, ale ani pořádně nevím, kdo z hráčů tam zatím jede, takže se uvidí až v přípravných utkáních. No a oba jsou tam nominováni do hlavního týmu, oběma to hrozně přeju. Po pravdě to hrozně přeju Pepovi Kořenářovi. Chytal jsem s ním první rok v juniorce myslím i ve starším dorostu a mezi gólmany je to můj nejlepší kamarád i jeden z nejlepších kamarádů vůbec s kterým si hrozně rozumím. Bydlel jsem s ním rok na intru a zažil hrozně moc legrace. Minulou sezónu byl v USHL, kde se mu dařilo a stejně jsme si často psali a volali. Tento rok je v Česku a i když toho času zatím moc není, vždy když je tak se zastaví na kafe, nebo někam zajdem. Minulý rok se mu tam dostat nepovedlo, tak jsem rád, že tento rok už jo. Oběma přeju ať se jim tam co nejvíce daří.

Děkuji za rozhovor