"Zdenek Stojánek mě přiměl k příchodu svojí vizí, kterou naplnil," říká L. Rytnauer.

Jako takové vánoční překvapení si pro vás redakce připravila rozhovor s fenomenálním Ladislavem Rytnauerem, kde nejen hodnotí svoje působení v Moravských Budějovicích, ale ohlíží se i za celou svoji kariérou. Doufáme, že se vám bude líbit. Zároveň vám přejeme hezké Vánoce!

Nejdříve k zápasu s Orlovou, vyhráli jste 4:1. Přičemž o svém vítězství jste rozhodli 4 góly v úvodní první třetině. Čím jste Orlovou podle vašeho názoru tak zaskočili?

S veškerou úctou k Orlové zápas byl především o tom, jak k němu přistoupíme my a jakou hokejovou kvalitou se tam budeme prezentovat. Oni měli před námi respekt a my toho využili čtyřmi góly. Vzadu to pak zavřel gólman a bylo hotovo.

Vy jste na severu Moravy dvakrát skóroval, jak se ty brankové situace seběhly?

2 góly se seběhly v podstatě jakou celou sezonu. Rychle jsem dorazil k bráně, dostal jsem moc hezkou nahrávku a plácnul jsem to tam. I takhle může být ten hokej jednoduchý (úsměv).

Díky vítězství jste se posunuli na první místo v tabulce. Vnímali jste před zápasem tuhle možnost?

První místo bylo pro nás hodně lákavé, protože být v něčem aspoň chvíli nejlepší je přece skvělé, i proto jsme rádi, že se zápas povedl.

Vám se v této sezoně skvěle daří. Zaznamenal jste už 24 branek a už teď jste překonal svoje moravskobudějovické bodové maximum, takže z osobního pohledu skvělá sezona, že?

Sezona vychází dobře, naše pětka už je nějaký rok pohromadě a každý rok je to znát i na ledě. Letos je to opravdu zábava být s těmahle klukama na ledě.

S tím určitě souvisí i souhra ve vašem útoku. Zkuste popsat v čem je největší síla vaší spolupráce s Davidem Horkým, Petrem Krutišem, respektive Romanem Mikešem.

Největší síla? Asi takhle… Já potřebuju dost pomoct, David mi dává nohy, Petr ohromnou sílu a na Romana Mikeše můžu kdykoliv nasednout a on mě unaveného odveze na střídačku a mimo to jsou to úžasní hokejisté a ještě lepší lidé proto to funguje.

V kabině je naprostá většina méně zkušených hráčů, kteří jsou teprve na startu svojí kariéry, snažíte se jim proto předávat svoje zkušenosti?

Snažím, ale je to marný (úsměv). Napadá mě snad už jen naučit Robina Cahu pít pivo a Michala Klimenta  dopilovat backhand a je splněno. Ale suverénně největší zkušenosti jsem předal asi po 5. odehraném kole a čerpáme z toho do dneška.

Ostatní kluci říkají, že když je potřeba jste to právě Vy, kdo si vezme v kabině slovo. Je vidět, že Vás považují za lídra...

Leader je silný slovo, ale kdo jiný by to měl dělat než j kmet jako jsem já (úsměv)

Co říkáte na zázemí moravskobudějovického hokejového klubu? Můžete vzpomenout, jak vás manažer Zdenek Stojánek přiměl k příchodu do Mor. Budějovic?

Zázemí klubu je na špičkové úrovni. Stadion je nový a každý rok se na něm něco vylepšuje, takže maximální spokojenost. A Zdenek Stojánek mě přiměl k příchodu svojí vizí, kterou za 4 roky maximálně naplnil, takže respekt k jeho osobě a k tomu co tady dokázal vytvořit za dílo.

Co říkáte na fanouškovskou podporu, která se týmu dostává? Troufám si říct, že Vy sám jste jedním z nejoblíbenějších hráčů...

Fanoušci jsou skvělí, je tady taková rodinná atmosféra, váží si hokeje. Mám tady rád lidi kolem hokeje.

Můžete se pochlubit bohatou hokejovou kariéru, kterou jste spojil především s jihlavskou Duklou, jak vzpomínáte na toto období? Sledujete výsledky Dukly i dnes?

V Dukle bylo pěkně. Byl jsem tam 10 let a zažil jsem spoustu nezapomenutelných situací. Potkal jsem spoustu dobrých lidí i spoustu těch horších, zažil parádní hokej a spoustu šikovných hokejistů. Výsledky samozřejmě sleduji a mám radost, jak jim to momentálně šlape.

Několik sezon jste rovněž odehrál v Havlíčkově Brodě, berete proto současné souboje s Rebely nějak prestižněji?

Já se v Havlíčkově Brodě narodil a prošel celou mládeží. Lhal bych kdybych řekl, že jsou to pro mě stejné zápasy jako proti jiným týmům. Jde spíš o to, že se přijde podívat moje rodina vyloženě na mě a já chci doma o to víc ukázat, že hokej umím.

Během sezony 2014/2015 jste odehrál několik zápasů v Rumunsku, jak byste popsal úroveň zdejší ligy?

Rumunská liga byla hrozná džungle, dva týmy špice, dva týmy druhá liga a dva týmy kraj. Jediná, ale nejdůležitější věc, kterou jsem si odtamtud odnesl, bylo vážit si všeho co mám doma a nebrat to jako automatickou věc. Získal jsem životní nadhled a pokoru, takže dobré angažmá.

Jaký je největší zážitek vaší hokejové kariéry?

Rozhodně poslední tři roky v Mor. Budějovicích.

Co byste popřál sobě, spoluhráčům a fanouškům do následujícího roku 2019?

Pokora a rodina, nález životního štěstí a šetřete vodou (úsměv). Mějte se fajnově

Děkuji za rozhovor