Rozhovor: Petr Kolečkář se ohlíží a bilancuje

V pondělí 6.6. rozhodli zastupitelé města o tom, že hokejový klub Moravskobudějovický HOKEJ obdrží od města Moravské Budějovice podporu i na další hokejovou sezónu 2022/2023, a to ve stejné výši jako v předchozích dvou sezónách, tedy 500 tisíc Kč. Co to znamená pro hokej, jsme se tak zeptali Petra Kolečkáře v obsáhlém rozhovoru…

Co znamená rozhodnutí o přidělení půlmilionového finančního příspěvku od města pro klub?

Je to jednoznačně dobrá zpráva pro fanoušky hokeje v Moravských Budějovicích, protože to v tuto chvíli znamená, že tu bude pokračovat tým, který před pár měsíci vyhrál Krajskou ligu Vysočiny!

Na veřejném jednání zastupitelstva vystupoval za klub Petr Helešic. Znamená to, že už proběhla změna ve vedení klubu, nebo jak to mají příznivci chápat?

Zatím to tak není, ale dá se to popsat tak, že je tato změna dejme tomu v polovině. Snažím se držet svoje slovo, takže fakticky ihned po skončení sezóny začala probíhat intenzivní jednání o tom, co bude s naším mistrovským klubem dál. No a já jsem opravdu šťastný, že to byla jednání se zdárným koncem. Výstup z jednání byl daný na papír jednoznačně. Smlouva o smlouvě budoucí, která stanovuje, že v případě, kdy klub uspěje se svou žádosti o finanční podporu na městě, tak do konce července proběhne převod klubu z vlastnictví mého na Petra Helešice a Ondřeje Šťávu. Součástí vedení klubu by se měl následně stát také Lukáš Nováček. Jak fanoušci dobře ví, všichni jsou momentálně hráči našeho klubu. Zároveň jsem zplnomocnil Petra Helešice, aby do té doby, než změna vlastníků proběhne, zastupoval klub ve veškerých podstatných jednáních jak s městem, tak s partnery klubu.

Takže z klubu opravdu odcházíte, nebo je ještě ve hře varianta, že byste zůstal v nějaké roli? Je přeci jenom nezvyklé, že klub po zisku titulu vymění trenéra…

Je pravda, že lidová slovesnost v našem městě je neúprosná, tudíž jsem se ze všemožných drbů dozvídal fakticky ob týden, co jak bude a nebude se mnou, s klubem a s mojí rolí v něm. Kouzelným vyvrcholení této roviny bylo, že se lídr opozice na zastupitelstvu ptal Petra Helešice, jestli budu nadále tým trénovat. Až do takové nezvyklé hloubky se zastupitelé na svém jednání ponořili…

Ne, opravdu pokračovat nebudu, ani v roli trenéra, ani v žádné jiné. Když budou borci chtít, můžou mi zavolat, zkonzultovat, rád poradím. Přeci jen jsem za ty dva roky zažil mnohé a někdy je ten administrativní kolotoč neúprosný.

To jste ale úplně nevysvětlil, co je tím hlavním důvodem, proč nebudete dál trénovat. Můžete to objasnit?

Je tomu tak hlavně proto, že se v rámci hokeje chci naplno věnovat především roli vedoucího trenéra mládežnického oddílu Žihadel, kde mám spoustu povinností nejen v dennodenní práci s dětmi na trénincích i zápasech, ale i směrem k hokejovému svazu. Od ledna loňského roku, kdy jsem v naší mládeži začal pracovat, se počet dětí z tehdejších cca 45-50 rozrostl na více než 80. Tím nechci naznačit, že by to bylo mnou, to vůbec, je to týmová práce. Ale jde o to, že klub se rozrůstá a s tím se i zvyšují nároky ve všech oblastech.

Jsem především rád, že se tu výhledově rýsuje návaznost mládeže na mužský tým, protože v nadcházející sezóně by se měla poprvé v historii pod vedením trenérského kolegy Puchera hrát kategorie dorostu, ve které budou hrát hráči věku 14-16 let. Cílem je jednoznačně nejen tuto kategorii dlouhodobě udržet, ale i kompletní strukturu od přípravky přes mladší a starší žáky, aby mužský tým MB HOKEJ mohl být již v nejbližších letech doplňován odchovanci.

Fanouškům jste naposledy nabídl svůj pohled na semifinálovou sérii s Chotěboří, mohl byste s odstupem času přidat i svoje hodnocení finále s Pelhřimovem?

Byli jsme lepší a vyhráli jsme zaslouženě 3:1 na zápasy. Stačí? :-)

Nešlo by to přeci jen trochu rozvést?

Ale samozřejmě… :-D To hlavní asi bylo především to, že jsme začínali venku, kde na velkém hřišti se mnohem víc projevovala naše herní dominance, vyspělost a zkušenosti. V domácích zápasech jsme měli trošku výpadky, zejména ve chvílích, kdy na hřišti vzplálo více emocí. Jakmile jsme se však soustředili na hokej, tak jsme byli lepší. Hráče musím ocenit za to, jak nejen ve finále, ale i v celé sezóně hráli přesilovky. To byla úchvatná podívaná, do které jsem trenérsky nemusel téměř vůbec zasahovat. Nebylo třeba. Prací nás trenérů bylo přesvědčit hráče o tom, aby dodržovali systém hry v oslabení a také zodpovědnější hru dozadu v plném počtu. Obojí se povedlo a bylo důležitým faktorem našeho úspěchu.

Následná kvalifikace o II. ligu byla trochu jako na houpačce, souhlasíte?

Máte pravdu, to byla jízda, do které jsme trošku nezvládli dobře a včas naskočit, ale nakonec jsme z toho vyšli se ctí!

Ale abych to vzal chronologicky, tak nejprve přede mnou stál úkol, poradit si ve vyjednávání rozpisu soutěže. Jak jistě mnozí fanoušci zaznamenali, tak jsem už předem avizoval, že se může stát, že budeme hrát i v měsíci dubnu a žádal oficiálně na městě delší provoz stadionu než pouze do konce března. Podle mého z prezentovaných čísel jasně vycházelo, že by provoz byl rentabilní. Podle majitele, tedy města a jeho příspěvkové organizace Zikosu, to bylo viděno naopak v červených číslech. Takže dva odlišné pohledy. Zimák mi nepatří o nic víc než ostatním spoluobčanům, takže musím respektovat vedení obce, i když se mi ten oficiální pohled nelíbí a nedává mi logiku. Mohl jsem alibisticky složit ruce do klína a čekat, až mi přistane ze svazu z Prahy rozpis kvalifikace, kde bychom stoprocentně buď jeden nebo oba domácí zápasy hráli v dubnu. A pak bych mohl pokrytecky křičet, ať město zařídí provoz v dubnu. A kdyby se tak nestalo, tak jsem mohl křičet, že nám to město nezařídilo. To jsem neudělal a zkusil to do toho března vecpat.

Nejdřív to však znamenalo pozjišťovat po všech 14 krajích, kdo bude chtít a nebude chtít z vítězů a potenciálních vítězů hrát kvalifikaci. Pak se muselo sondovat jaké asi budou hrací dny, jaké jsou potenciální systémy kvalifikace při různých počtech týmů. Nikde nic oficiálně předem dáno nebylo. Až po dlouhých peripetiích vše ukazovalo na to, že budeme hrát proti Hodonínu a Českým Budějovicím. Poté to chtělo přesvědčit tyto týmy, že opravdu nekecám a jsem dobře informovaný, že budeme pravděpodobně hrát v tříčlenné skupině proti sobě o jedno postupové místo. A až tohle ty týmy zavnímaly, že tak opravdu je, tak je přesvědčit o tom, že za to, že my odehrajeme hned první dva termíny doma (pátek 25.3 a neděle 27.3), tak na oplátku další dva pátky my pojedeme k nim, aby si oni mohli využít nedělní termíny pro jejich vzájemné zápasy, na které to mají setsakramentsky daleko. Nakonec pochopili v Hodasu i v Samsonu, že je to win-win-win řešení pro všechny, a dali tomuto rozpisu zelenou a svaz to podle naší předběžné dohody přesně vypsal. V rámci našeho rozpisu ledů na zimáku v MB jsme si pak vyšli vstříc s Dědicemi, které nám pustily svůj led pro mimořádný čtvrteční trénink, a také s mládeží a Městskou ligou a bylo hotovo. Už se v tom ztrácíte? Nedivím se. Ale chtěl jsem trochu přiblížit, jaká anabáze stála za tím vším. Navíc se všechno muselo řešit doslova v řádu hodin cca tři dny před startem kvaldy…

Pozoruhodné… no a co ta sportovní stránka, úvod s Hodonínem, to byl trochu horor, jak jste to viděl?

Ani mi nemluvte. Bylo to asi jedinkrát v sezóně, kdy bych na té střídačce radši nebyl. Od prvních minut bylo všechno špatně. Nepomohlo ani to, že mě složila nějaká viróza a já od posledního finále nebyl ani na jednom tréninku na ledě. Nepřítomnost hlavního trenéra na trénincích tak byla jedním z podvědomých signálů toho, že si jdeme tu kvalifikaci jen tak zahrát… Byl z toho propadák, který jsme naštěstí dokázali za stavu 0:5 ještě jakž takž zabrzdit do výsledku 3:8. Málokdo navíc věděl jednu podstatnou věc. Hned v úvodu utkání zbloudilá střela trefila naši brankářskou jedničku Davida Vacka tak nešťastně, že utrpěl zlomeninu ukazováčku na pravé ruce, ve které drží vyrážečku. Chytal sice dál, ale na začátku druhé třetiny jsem ho radši stáhnul. Petr Helešic sice dělal co mohl, ale přeci jen nebyl v zápase od druhého zápasu čtvrtfinále play-off, což byla téměř dvouměsíční pauza.

Hned za dva dny přijel Samson České Budějovice a všechno bylo jinak, čím to?

No, hned tak jinak všechno nebylo… Po první třetině jsem byl neskutečně nas… naštvanej. Možná jsem byl některým hráčům k smíchu, ale zuřil jsem v šatně po první třetině doopravdy a měl chuť něco rozbít. Nešlo ani tak o to, že jsme prohrávali 0:1, to se stát může. Ale my jsme hráli s neskutečně přehnaným respektem. Soupeř přijel v 11 hráčích do pole, sice mnoho velkých jmen světového hokeje, ale hráli absolutně úsporně, co se týká bruslení. No a my jsme jim dávali neskutečně moc prostoru.

Naštěstí ten ostych hráči zahodili a v druhé a třetí třetině jsme na ledě byli dominantnějším týmem. Zejména zásluhou toho, že jsme předvedli dvě málo vídané chyby v rozehrávce, kdy jsme doslova namazali na dva góly, a také tří neproměněných našich tutovek z 60. minuty, šel zápas do prodloužení. Tam si nás bohužel soupeř zkušeně vychutnal. Málokdy si zpětně něco vyčítám, ale tady jsem dobře nevyhodnotil nakumulovanou únavu našich nejlepších hráčů a měl rozložit v prodloužení rotaci na více hráčů.

Byl to poslední zápas sezóny na našem domácím zimáku a oba týmy vyprovodil zaplněný stadion za předvedenou hru dlouhým a intenzivním potleskem. Mimochodem k tomuto momentu se pochvalně vrátil i kapitán Samsonu Martin Hanzal v podcastu Bez Frází +. Doporučuju poslech, zajímavé povídání o kariéře tohoto top hráče.

Na odvetu do Hodonína nakonec odjela jen hrstka statečných a přivezla trochu senzační výhru, jak ta se rodila?

Poprvé v sezóně jsme jeli na zápas autobusem a já už po cestě viděl tým, který prostě jede uspět. A to i přesto, že jsme se na objízdných trasách zdrželi více než je zdrávo. Ale paradoxně nám to možná i trochu ještě pomohlo. Z nedostatku času se tak hráči rozhodli, že půjdou až na druhou polovinu 20 min. rozbruslení. Trochu vykulení domácí hráči tak kroužili 10 min. na ledě sami, aby pak pozorovali našich 12 hráčů do pole a 2 brankáře, jak se došli na chvíli rozcvičit. Co však nevěděli, bylo to, že i když nám z pracovních a zdravotních důvodů doslova na poslední chvíli odpadlo několik hráčů, zůstalo to jádro týmu, které nám dělalo výsledky celou sezónu.

Od úvodního buly byl po dvě třetiny obraz hry naprosto jednoznačný. Naši hráči na ledě dominovali a když už se k něčemu dostali domácí, tak David Vacek byl spolehlivý. Ano, David. Už proti Samsonu a následně v Hodoníně hrál i se zlomeným prstem. Po 40 minutách jsme tak vedli 5:1. Pak však přeci jen domácí přitopili pod kotlem, vynutili si přesilovky a snížili velmi rychle na 5:4, více už však nezvládli a my si tak mohli vychutnávat slastnou vítěznou cestu domů.

Poslední zápas sezóny v Č. Budějovicích byl následně zrušen a zkontumován 5:0 pro Žihadla. Stejným kontumačním výsledkem prohráli hokejisté ČB i s Hodonínem, kam také neodjeli. Mrzelo vás to hodně, že se nakonec nedobojovalo na ledě až do konce a postup tak připadl Hodonínu od zeleného stolu?

Ano, a hodně, ale takový už je život a dějí se horší věci. My jsme svůj poslední zápas na ledě vyhráli, navíc před největší návštěvou sezóny. Sice se na to nakonec zapomene, ale věřte, že to Hodonínské dlouho hlodalo… Ale postoupili zaslouženě, v součtu našich dvou zápasů byli na skóre lepší.

Můžeme se ještě krátce vrátit k tomu, co vás vedlo k tomu, že jste během finálové série vystoupil na zastupitelstvu města a oznámil svůj konec v mužském hokeji v MB po sezóně? Proč jste s tím nepočkal?

To je naprosto jednoduché. V MB je tradicí, že se zastupitelstvo schází jen 4x ročně, takže další možnost byla až v červnu, a to už by bylo dost pozdě. Zastupitelstvo města bylo tím orgánem, který mému klubu 2x schválil finanční podporu a považoval jsem za správné je o tomto rozhodnutí informovat. Nastínil jsem i okrajovou možnost, která tohle rozhodnutí mohla zvrátit, tedy zvýšení podpory, snížení cen ledu a změna ve vedení zimáku. Věděl jsem však, že to je v roce voleb fakticky nesplnitelné.

Mnoha lidem to ale přišlo jako blesk z čistého nebe, mohlo to tak působit, co za tím tedy stálo?

Došlo ke dvěma zásadním momentům, kterým jsem vůbec nerozuměl. Nejprve v prosinci 2021 při schválení rozpočtu města na rok 2022 byla snížena položka na dospělý hokej z 500 tis. Kč na 400 tis Kč. Sice je vždy rozpočet možno měnit rozpočtovým opatření, ale byl to první signál, že se děje něco hodného zřetele.

No a v lednu přišlo další jednostranné oznámení ze strany Zikosu, že od září 2022 bude náš klub platit místo 1500 Kč za hodinu ledu dvojnásobek, tedy 3000 Kč. Což v ročním zúčtování udělá statisícové rozdíly.

Snažil jsem se tomu přijít na kloub, ptal jsem se na vedení města, ale fakt jsem to nepochopil. Najednou mi přišlo, že už je to opačně, než to bylo. Na podzim 2020 jsem na žádost města narychlo vytvořil klub a nechal na tom spousty práce a teď začátkem roku 2022 jsem se cítil s klubem, který byl na špici tabulky, trochu odstrčený…

Začal jsem se tedy i víc zajímat o to, kde jsou rezervy v rozpisech ledů, protože jsem to vnímal tak, že zimák tedy musí víc vydělávat, když je potřeba zvyšovat o 100 % platbu Áčku. Z mého pohledu jsem ty rezervy našel, na to jsem také poukazoval na zastupitelstvu. Kontaktovalo mě poté i několik zastupitelů se kterými jsem si situaci vysvětloval. Byl jsem poté pozván i na radu města, kde jsem svoje názory na zefektivnění provozu zimního stadionu mohl obšírně radním prezentovat, za což jim děkuji. Nicméně status quo zůstal zachován, takže jsem po skončení sezóny zahájil jednání k převodu klubu, jak jsem popsal v úvodu tohoto rozhovoru.

Důležité však je, že teď je všechno jinak. Rozpočtová položka byla opět navýšena na 500 tis. Kč a pokud jsem dobře informován, tak platba za led by neměla být ve výši 3000 Kč/hod, ale nižší. To je znatelný posun vůči tomu, co bylo prezentováno a oficiálně oznamováno mně. Tzn., že se to dostalo zpět někam, kde by mohl být naplněn rozpočet tak, aby mohl být klub zase úspěšný. I když to budou mít pánové z nového vedení klubu nesmírně těžké. Zdražuje se úplně všechno a budou muset napnout veškeré síly, aby zúročili náš úspěch a přitáhli mnoho nových sponzorů a naplnili rozpočet.

Proslýchá se, že budete kandidovat do zastupitelstva v letošních komunálních volbách. Co je na tom pravdy?

To se pro jednou něco proslýchá správně. Vážně to zvažuju.

A co byste chtěl prosazovat?

Aktuálně to závisí především na tom, jestli se povede dát dohromady kandidátku 21 lidí, kteří se shodnou na tom, že chtějí město aktivní a živé. Snažím se ty, kteří by do toho se mnou chtěli jít, přesvědčit o tom, abychom měli ambici zvýšit podporu kultury a sportu ve městě. A to nejen formou provozních dotací, ale i investicemi do sportovní a kulturní infrastruktury. Stanovit si např. nepřekročitelné minimální procento z rozpočtu, která na kulturu a sport půjde. Samozřejmě, že zodpovědná správa města je mnohem obšírnější problematika. Jsem také pro větší transparentnost. Ale více nakopnout život města musí být z mého pohledu jednou z priorit dalšího zastupitelstva.

Pokud se na tomhle shodneme a budeme to mít dostatečně vykomunikováno, tak do toho boje půjdu, a je mi úplně jedno, jestli budu řadový pěšák, nebo mě budou chtít někam dopředu.

Máte něco, co byste chtěl vzkázat závěrem?

V první řadě bych chtěl moc poděkovat své manželce, že mi to moje hokejové bláznovství trpí, a dokonce mě v něm podporuje.

Obrovskou poklonu bych chtěl vystřihnout fanouškům za to, jak nás podporovali po celou sezónu.

Děkuji také všem partnerům, kteří nám přispěli na naši činnost. Bez nich bychom nemohli vůbec hrát. Tím největším bylo a je samozřejmě město Moravské Budějovice. Ač se může zdát, že jsem v některých směrech kritický, tak vím, co podpora města pro hokej znamená. Vždy jsem si této podpory většiny zastupitelů byl vědom, vážil si jí a snažil se s naším klubem reprezentovat město a celý mikroregion v tom nejlepším možném světle.

Přeji všem krásné léto a na podzim zase na zimáku na značkách.