Rozhovor: Zhodnocení sezóny s vedením klubu.

K velkému rozhovoru jsme si, jak se sluší na konci sezony, vytáhli vedení klubu, aby zhodnotilo sezonu ze svého pohledu. Jak vnímají práci ve vedení klubu, jak hodnotí první sezonu a v neposlední řadě zda by i zpětně něco udělali jinak.
Ahoj pánové. Začněme hned od kraje sezóny. Skočili jste rovnýma nohama do práce, kterou nikdo z vás nikdy nedělal, po sezóně která se vyhrála. Jak obtížné bylo se srovnat s novým postavením v rámci klubu i s přihlédnutí k vaší všední pracovní vytíženosti?
Petr: To je podle mě jedna z věcí, kterou si lidé moc neuvědomují. My to děláme pro zábavu, ve volném čase, nikdo z nás není profesionální manažer a klub si ho ani nemůže dovolit. U mě třeba nebyl problém se srovnat s novou pozicí. Moje přesvědčení vždy bylo, že chci klubu pomoci, když už nemůžu jako brankář kvůli zdraví, které mě limitovalo už loni, tak můžu zkusit trénovat a dělat sekretářskou práci. Se spoustou věcí mi pomohl i Petr Kolečkář (bývalý vlastník), který mi předal část know how ohledně sponzorů, lidí které mám kontaktovat a systémových záležitostí.
Lukáš: Je to jak říká Petr, my vše děláme po práci na úkor dalších věcí, protože nám na hokeji v Budějovicích záleží a hokej nás baví. Začátek byl hektický, bylo toho hodně, aby se od půlky června, kdy nám bylo potvrzeno, že klub povedeme, vše stihlo nachystat na začátek září, kdy začínala soutěž.
Ondra: Naprosto s kluky souhlasím. Od dubna co jsme se dohodli, že to vezmeme, začal kolotoč věcí, o kterých jsem já osobně moc nevěděl. Od jednání se sponzory, městem, fanoušky a v neposlední řadě s hráči a jejich kluby. Každý člověk se učí a poznává něco nového v jakémkoliv věku, proto si myslím, že mládí určitě není překážka v tom vést klub. Jsem hrozně rád, že máme všichni tři stejnou ideu o fungování a směru klubu.
Byla sezona bezproblémová nebo vyvstaly nějaké potíže?
Petr: V sezóně byla spousta situací, které nás mrzí a z kterých se musíme všichni tři poučit.
Lukáš: Jedna z prvních věcí, které se pokazili z nezkušenosti, byl příchod Honzy Bulína. Z naší aktivity a tlaku na vedení hokejového Znojma a bývalého vedení Hodonína, to nakonec dopadlo tak, že jsme na Honzu museli ještě zbytečně měsíc čekat, kvůli karenční době po přestupu. To jsou samozřejmě věci, které nás mrzí. Ale s Honzou jsme o tom mluvili a věděl, že k tomu došlo.
To mě přivádí k další otázce. Více méně celou sezónu jste hráli ve stejné sestavě. Loni byli využiti například Tomáš Vandas, Honza Hamřík a další. Proč letos nebylo realizováno více těchto hostování?
Petr: Myslím, že jsme se měli letos všeobecně více zaměřit na střídavé starty mladších hráčů ze Znojma. Cítíme ovšem, že je ohromný tlak, abychom to zde hráli se zdejšími hráči. Více vám řeknou kluci, kteří měli na starost hráče.
Ondra: S vedením juniorky Jihlavy jsme ohledně hráčů jednali, bylo nám ovšem řečeno, že mají úzký kádr letos i vzhledem k cestování a že nám nepustí nikoho. Stejně to bylo i vloni, junioři nejsou do krajské soutěže z extraligové juniorky Jihlavy pouštěni. Z Třebíče jsme při marodce v půlce sezony vyřídili Davida Šplíchala na výpomoc do obrany. Zároveň jako konkurence do brankoviště byl na střídavé starty vyřízen Martin Dokoupil ze Znojma.
Je velká škoda, že si David nemohl vyzkoušet finále play off, když nás ke konci bylo tak málo. Což na druhou stranu chápeme a respektujeme, protože Třebíč hrála zápasy o postup do ligy juniorů.
Lukáš: Tím, že Znojmo hraje druhou ligu, si samo bralo hráče z juniorky nahoru a nebylo moc prostoru brát ještě někoho dalšího. Kádr juniorky nebyl taky nijak zvláště široký.
Během sezony jste několikrát nastoupili do utkání pouze v omezeném počtu hráčů. To vás nemotivovalo přivést další hráče, klidně i starší, kteří zde již hráli nebo například přesvědčit někoho kdo již ukončil kariéru?
Petr: Tady řeknu svůj názor a myslím si, že se mnou kluci budou souhlasit. My se chceme hokejem bavit. Zapracováváme kluky, kteří končí jinde v juniorce, jsou zdejší a chceme, aby hráli. O všech těchto klucích víme a oni vědí, že víme o nich. Kvalita hokeje v Moravských Budějovicích byla vždy na ramenou importovaných hráčů. Ti hráči zdejší klub milují a považují za svůj, proto tu i stále hrají. Včetně nás tří. Ale musí nás to bavit, hraje se kraj zadarmo. Chtěli jsme hrát na 3 pětky, protože jsme cítili, že to je ideální počet pro to, abychom se všichni bavili. Na soupisce jsme měli hráčů 22 plus brankáře. To jsme považovali za dostatečné. Utíká se od rodin, přátel. Chodí se z práce. Do toho nemoci a zranění. Všechny tyto věci jsou důležitější než sport, i když by se mnou někdo nemusel souhlasit (úsměv). Proto všechny tyto věci jsme respektovali a to nejen u hráčů, ale i u trenérů. A myslím, že i to je důvod proč za námi kluci po sezoně i nadále stojí, protože jsme lidští, baví se.
Lukáš: Do týmu jsme chtěli už v létě přivést posily, ale je těžké se s někým bavit, když jsme nevěděli, jestli klub povedeme my nebo ne, stejně tak tomu je nakonec i letos. Nakonec se povedl Honza Bulín a Dan Šebesta, oba byli pro tým velkým přínosem. Je těžké přesvědčovat někoho o prázdninách, když každý už chce mít jistotu a je někde domluven. Tyhle věci, se většinou řeší hned po sezoně, což všichni dobře víme.
A přesvědčovat někoho, kdo ukončil kariéru, nechceme, chceme kluky, co mají sami chuť hrát, což ve většině případů jsou mladí kluci bez rodin. Letos se k nám připojil i mladý Adam Špaček, který myslím v sobě ukrývá ještě značný potenciál.
Ondra: Souhlasím s klukama, všichni kluci, co přišli, byli, jsou a budou určitě dál přínosem. Někdy se to tak bohužel sejde, jak říká Petr. Minulý rok jsem Kolesovi říkal, jak je možný, že máme 29 hráčů a jede nás na zápas 11 (smích). A letos byl v kabině velký babyboom, všichni kluci dostali volno, přišli, až dostali doma povolení (smích). Hokej jde v tomhle případě stranou.
Máte tedy na tento problém řešení pro příští sezónu?
Petr: Sleduji zápasy dorostu a v jejich týmu je několik potenciálních adeptů. Jasně jsme řekli před loňskou sezónou, že kluci musí dozrát ještě rok. Jmenovitě bych určitě příští rok měl do A-mužstva zájem o výpomoc Ondry Jahody, Vlaďi Dvořáka nebo Davida Neshyby a i dalších. Samozřejmě i po konzultaci s trenéry samotného dorostu.
Lukáš: Letos jsme měli též zájem párkrát, aby se k nám připojili kluci z dorostu na trénink, ale necítili jsme, že by byl zájem a vlastně s námi z různých důvodů nikdo nebyl. Ono není úplně jednoduché vypustit v 15letech kluky do zápasu bez tréninku a zapracování. V zápase nikdo nebude brát ohled na to kolik vám je nebo kolik máte kilo. Nevezmeme si na triko, že se někomu něco při zápase stane… Ten skok z dorostu do A týmu je obrovský, ti kluci vlastně přeskočí jednu celou kategorii juniorů, která zde chybí.
Ale náš cíl, je aby se tihle kluci postupně zabudovali a získali zkušenosti a my tím tak zároveň měli širší kádr a měli kam sáhnout.
Ondra: Petr má nakoukané kluky z MB, což je dobře pro další roky. Osobně jsem pár zápasů třebíčské juniorky viděl, takže o těch klucích vím. Mám je v hledáčku, chtěl jsem s nimi mluvit už teď, protože byly v jiných týmech. A nalákat je k nám, že mají šanci si zahrát v týmu, který byl první a druhý. Všichni víme, že tenhle tým tady nebude pořád, potřebujeme mládí. Bohužel místo toho musíme čekat do půlky června, než se vše opět rozsekne.
Myslím, že si každý již udělá názor. Pojďme nyní k výkonům. Jak byste zhodnotili letošní sezónu?
Lukáš: Já hodnotím sezonu určitě pozitivně. Když to vezmeme od konce, tak před sezonou jsem říkal, že pro mě osobně je cíl finále, což jsme splnili. Ve finále je to již otevřené a vyhrát může kdokoliv. Letos byl šťastnější Pelhřimov a asi musím říct, že letos byl Pelhřimov ve finále i lepší a zaslouženě vyhrál.
Základní část byla jak na houpačce, ale v závěru 4 místo je přijatelné. Sami vidíme, jak odlišné jsou základní část a play off, kdy nás před play off každý odepisoval.
Petr: Za mě byla sezona úspěšná. Chtěli jsme vyhrát, ale soupeř byl letos lepší a pro nás to neznamená nic jiného než se připravit na příští rok lépe. Před play off jsem se strachoval, že nepřejdeme ani čtvrtfinále a možná tím sám ovlivnil první zápas s Humpolcem. Nakonec nám 14 dní volna před čtvrtfinále pomohlo vyléčit bolístky, ale byla vidět nesoučinnost hráčů. Jak jsme postupně šli zápas od zápasu, byli jsme lepší a lepší. Celý tým šlapal, jak měl. Ve finále na nás dolehli zranění, nemoci, pracovní povinnosti. A se vším naráz šlo bojovat, ale ne vyhrát. Takhle to cítím já. Všeobecně jsme měli velké problémy s osobními “problémy” hráčů, myšleno zranění, nemoci, pracovní povinnosti, rodinné povinnosti.
Ondra: Celou sezónu hodnotím kladně. Jsou věci, na kterých musíme a budeme pracovat. Jinak Pelhřimov to letos vyhrál zaslouženě, my bereme druhé místo jako úspěch. Máme to 1:1. Trošku mě ale mrzí jedna věc, a to že v průběhu play off už se začali šířit i kde jaké řeči a myslím, že to mělo vliv na hráče a jejich psychiku.
O co šlo?
Ondra: Kluci postupně začali chodit a říkat, že za nimi chodí různí lidé a baví se s nimi, že příští rok bude jiný subjekt a že s nimi počítají, doufají, že budou dál hrát za ně. V hospodě na zimáku se neslo spousta různých informací, kdo, kdy, kde a s kým (úsměv). Samozřejmě, že jsme takové informace měli už nějakou dobu, ale nedávali jsme tomu žádnou váhu. Helda se nás od toho snažil držet dál, ale nakonec to bylo neudržitelné a během finále jsme iniciovali schůzku s panem starostou. Informace ze schůzky jsme v kabině předali klukům, aby se trošku uvolnilo napětí a všichni věděli jak to opravdu je. Od nás byla snaha všechny uklidnit i proto, že hokej chceme dělat dál.
Petr: Žádost o finanční podporu máme opět my a druhou Peter Pucher. Stejně jako loni. Moc tomu nerozumíme. Nikdo nám neřekl, co děláme špatně. Přesto místo jistot, jak už bylo dnes několikrát řečeno, budeme opět čekat do červnové schůze zastupitelstva města, to mě osobně hrozně mrzí, protože je potřeba začít řešit další sezónu již teď.