MLADÁ KREV DO VOSÍHO TÝMU

Další vosí posila nechce jen získat příznivce pro klub a stát se miláčkem fanoušků. Je v tom mnohem víc! Chce totiž hlavně upevnit názor, že se v nové sezóně rozhodně bude na co dívat. Chcete se dozvědět více o mladém, technicky založeném útočníkovi, který rozhodně nedá soupeřům nic zadarmo, a který místo dlouhých rozhovorů raději předvede své úmysly na ledě? Tak si přečtěte, co nám prozradil v krátkém rozhovoru.

CHCI DOKÁZAT, ŽE NA TO MÁM

Na FB vznikají stále nové diskuse ohledně utajených posil. Vypadá to, že se už fanoušci nemohou dočkat. Rodina fanoušků se rozrůstá každý den a to rozhodně o něčem svědčí! A jak to máte vy? Těšíte se na novou sezonu?

Já se na novou sezonu těším. Nejen, že se po letní přípravě vrátíme na led a zase nazujeme brusle, ale hlavně věřím, že bude opravdu co ukázat. Očekávání mě žene kupředu.

V minulé sezoně jste s týmem odehrál 6 utkání. Jaké jste měl pocity z předvedené hry?

Ty zápasy byly pro mě velice důležité. Vždy jsem získal o to větší důvěru v sebe sama. Získal jsem myslím dokonce 10 bodů. Takový zdařilý začátek nabudí každého. Doufám, že budu takto pokračovat i v nové sezóně.

VE HŘE NEJDE JEN O RYCHLOST, HRÁT SE MUSÍ HLAVOU!

Za svoji kariéru jste odehrál 88 zápasů v první lize, 17 zápasů v druhé lize. V ELJ jste odehrál 128 zápasů. Vaši hru poznali fanoušci v Jihlavě, Třebíči a právě v Moravských Budějovicích. Jaké největší rozdíly by jste nám popsal?

Ty rozdíly nejsou až tak v podmínkách, či v zázemí pro družstvo. Mnohem větší změny jsou ve stylu hry. V juniorech se hraje hrozně rychlý hokej. Každý bruslí, jak jen zvládne. Problém je v tom, že se až tak nepoužívá hlava. První liga je samozřejmě náročnější, hráči jsou zkušenější. Druhá liga je sice pomalejší, ale hraje se hlavou.

Už víte, jaké číslo na dresu bude mít v novém týmu? Mnoho hráčů má ke „svým“ číslům vztah či vzpomínku. Co vy a Váš dres?

Já budu mít 23. Toto číslo mám na drese mnoho let a nerad bych to měnil. Pokaždé, když oblékám dres, tak si vzpomenu na své rodiče, se kterými mám číslo 23 spojené.

Kdo vás vlastně dovedl k hokeji? Nastaly během vaší kariéry nějaké krize?

K hokeji mě dovedl táta. Žádnou krizi jsem neměl. Od malička jsem chtěl sportovat na dobré úrovni. Na začátku jsem si sice vybíral mezi hokejem a fotbalem. Brusle a hokejky nakonec vyhrály a rozhodně toho nelituji. Navíc jsem svou fotbalovou „kariéru“ přenechal dalšímu členovi rodiny. Pořídil jsem si hada, který se jmenuje Xavi [Šavi] po jednom fotbalistovi.

Žihadla v posledních dvou sezonách klesaly v tabulce. Jak chcete, jako hráč s vizitkou střelce, pomoci otočit tuto nepříznivou bilanci?

Jak už jste si mohli přečíst v předchozích rozhovorech, tak hlavní cíl je tuto tendenci zastavit! Můj styl hry snad napomůže k tomu, abychom to splnili. Chci být užitečný pro tým, to je jednoznačné. Zároveň je pro mě hodně důležitá psychika a ta se získá herní vyhraností, projevem, důvěrou trenéra ve mě samotného.

Jak vnímáte nově nastavenou filozofii klubu? Jak vnímáte nového trenéra?

V každém týmu je někdo, kdo ho stmeluje, kdo řeší všechny problémy a zároveň se za ostatní dokáže postavit. Věřím, že nově v HCMB jsou správní lidé na správných místech.

Kompletní statistiky Romana Mikeše naleznete zde.